Potomci rodu Harrachů před zámkem Hrádek u Nechanic, 26. září 2026.

Rok 2023, který Národní památkový ústav v rámci projektu Po stopách šlechtických rodů věnoval Harrachům, přinesl Hrádku u Nechanic kromě nových expozic, publikací a odborných poznatků také jeden z nejtrvalejších výsledků tohoto projektu – obnovené kontakty s potomky rodiny a s dalšími místy spojenými s historií Harrachů. Následovala další setkání na Hrádku i návštěvy rakouských zámků Rohrau a Prugg. Zářijová návštěva roku 2026 tak přirozeně navázala na vztahy, které se v posledních letech podařilo znovu rozvíjet.

Pozvání na Hrádek přijala paní Johanna Waldburg-Zeil, rozená Harrachová, dcera posledního soukromého majitele zámku hraběte Jana Antonína Harracha a jeho manželky Stephanie. Doprovázel ji také její syn Karl Waldburg-Zeil. Z rakouského zámku Prugg přijel se svou manželkou Sabou a rodinou Ernst Heinrich „Beppo“ Harrach, představitel větve, která dodnes nese rodové jméno Harrach. Další větev rodiny zastupoval Jan Podstatzký-Lichtenstein, majitel zámku ve Velkém Meziříčí.

Na Hrádku se tak setkali vzácní a milí hosté zastupující tři větve rodiny, spojené dnes se třemi významnými sídly – zámky Rohrau, Prugg a Velké Meziříčí. Jejich rodové cesty se v průběhu generací rozešly různými směry, všechny však vedou k zakladateli zámku, hraběti Františku Arnoštu Harrachovi, a k liniím jeho synů, hraběte Jana Nepomuka Harracha a hraběte Alfréda Karla Harracha. Jejich společná návštěva měla proto pro Hrádek zvláštní význam: po generacích se zde znovu setkali potomci rodiny, jejíž osudy jsou s historií zámku neoddělitelně spojeny.

V Rytířském sále se vzpomínálo na nejvýznamnější představitele starobylého rodu Harrachů.

Mezi hosty byli také historik Jan Luštinec s manželkou Zuzanou. Jan Luštinec se dějinám Harrachů dlouhodobě věnuje a Hrádku po řadu let pomáhá svými znalostmi, radami a odbornými konzultacemi. Je spoluautorem publikace Harrachové. Vznešenost zavazuje a autorem řady prací věnovaných hraběti Janu Nepomuku Františku Harrachovi, mimo jiné publikace Jan Nepomuk František hrabě Harrach: 1828–1909. Přítomni byli rovněž zástupci města Harrachova, pracovníci správy zámku i zámečtí průvodci.

Ještě před vysazením stromu si hosté prošli zámecké interiéry. Někdejším rodinným sídlem je osobně provedl kastelán Martin Rejman. Prohlídka byla v mnoha ohledech jiná než obvykle. Jednotlivé místnosti, portréty, historické fotografie i předměty nebyly tentokrát pouze součástí zámecké expozice, ale také připomínkou konkrétních členů rodiny a života předchozích generací. Na samotnou prohlídku proto přirozeně navázalo společné posezení, vyprávění a sdílení rodinných vzpomínek.

Během prohlídky se hosté zastavili také u historických fotografií a předmětů připomínajících někdejší obyvatele Hrádku.

Podobná setkání jsou důležitá také pro utváření paměti místa. Archivní prameny, odborná literatura a dochované sbírkové předměty dokážou o minulosti vypovědět mnoho, osobní vzpomínky a rodinná paměť však často přinášejí další souvislosti a drobnosti, které by jinak mohly zůstat zapomenuty. Kontakt s potomky někdejších majitelů proto pomáhá historii Hrádku nejen připomínat, ale také ji dál poznávat a postupně doplňovat.

Odpoledne se setkání přesunulo do zámeckého parku, kde potomci rodiny Harrachů společně zasadili mladou lípu. Strom má připomínat návštěvu z 26. září 2026 i vztah rodiny k místu, které bylo po několik generací jejím domovem.

Na vysazení pamětní lípy se společně podíleli potomci rodu Harrachů.

Význam lípy však nespočívá pouze v připomínce samotné návštěvy. Roste v krajině, kterou Harrachové spolu se zámkem utvářeli, a byla zasazena jejich dnešními potomky. Přirozeným způsobem tak spojuje minulost místa s jeho současností. Jak bude strom v dalších desetiletích růst a stávat se běžnou součástí zámeckého parku, bude zároveň uchovávat připomínku okamžiku a lidí, kteří stáli u jeho vysazení.

Myšlenka vysazení navázala také na snahu propojovat místa, která dodnes nesou harrachovský odkaz. V návaznosti na hrádecké setkání byla lípa vysazena také v Harrachově. Svatováclavský program zde pokračoval 28. září poutní mší v kostele sv. Václava. Ve dvou místech úzce spojených s dějinami rodu tak vznikla živá připomínka společného harrachovského dědictví.

Nově vysazená pamětní lípa v zámeckém parku.

Hrádek má v tomto příběhu své osobité místo. Vznikl jako reprezentační venkovské sídlo hraběte Františka Arnošta Harracha a po několik generací byl skutečným domovem jeho potomků. Dnes je státní památkou přístupnou veřejnosti, ale právě setkávání s rodinou připomíná, že za architekturou, mobiliářem, obrazy a uměleckými sbírkami stojí především životní příběhy konkrétních lidí.

Návštěva z 26. září tak nebyla jen připomínkou minulosti. Stala se dalším krokem ve vztazích, které se mezi Hrádkem a potomky rodu Harrachů v posledních letech podařilo znovu navázat. Nově vysazená lípa bude tuto chvíli v zámeckém parku připomínat mnohem déle než fotografie nebo zápis v kronice.

Až se z dnešní mladé lípy stane vzrostlý strom a samozřejmá součást zámeckého parku, bude stále připomínat den, kdy se na Hrádku znovu setkali potomci několika větví rodu Harrachů a společně zde zanechali živou stopu. Přejeme si, aby stejně jako tato lípa rostly, sílily a přetrvávaly také vztahy, které se mezi Hrádkem, potomky rodu Harrachů a dalšími místy spojenými s jejich historií podařilo znovu navázat.