Po stopách šlechtických rodů: HARRACHOVÉ - VZNEŠENOST ZAVAZUJE
13. ročník projektu Národního památkového ústavu Po stopách šlechtických rodů představí starobylý rod Harrachů, který patřil mezi nejvýznamnější šlechtické rody. Hráli zásadní roli jako vysocí představitelé státu a církve, ale také jako pokrokoví správci panství.
Zámek Hrádek u Nechanic, který Harrachové nechali postavit jako své letní, lovecké a reprezentační sídlo, se stal jedním ze stěžejních objektů letošního roku, ve kterém uplyne 70 let od doby, kdy se zámek otevřel pro návštěvníky. Ti se mohou v roce 2023 těšit na tradiční akce, přednáškový cyklus, publikace, novinky na prohlídkových trasách i na výsledek rozsáhlé obnovy hostinských pokojů.
HARRACHOVÉ
VZNEŠENOST ZAVAZUJE
Harrachové - Vznešenost zavazuje
Harrachové patřili mezi nejvýznamnější šlechtické rody naší historie. Zastávali vysoké posty v církvi, u císařského dvora, v zemské správě, armádě i diplomacii. Byli průkopníky nejen v lyžování, ale také v lesním hospodaření, sklářství, zemědělství a včelařství. Zasloužili se o lepší sociální péči, zapojili se do kulturního dění, byli významnými mecenáši.
Arnošt Vojtěch z Harrachu
Stručná historie rodu
Aristokratický rod hrabat Harrachů zanechal v českých dějinách hlubokou stopu. Jeho členové se od 17. století prosadili jako vynikající diplomaté a vídeňský dvůr je zpravidla vysoce oceňoval. Jejich mimořádné politické nasazení trvalo až do 18. století. V té době stáli na pozicích zemského vlastenectví a snažili se bránit práva Českého království. Výsledek těchto snah ovšem nebyl příliš výrazný. Musíme si ale uvědomit, že i tyto aktivity později přispěly k národnímu obrození.
Na vídeňskou centralizaci reagovali Harrachové zpravidla ústupem z politických pozic a stále víc se zaměřovali na vlastní hospodářskou činnost. Do politické sféry se pak na čas vrátili v 19. století, kdy byli opakovaně zvoleni do zemského sněmu, kde zastávali konzervativní pozice. Těšili se velké popularitě i vážnosti. Hlava rodu přirozeně vždy vstoupila do předlitavského parlamentu, kde také hájili české pozice. Po I. světové válce z politické scény ustoupili a do konce jejich českého působení se na ni již nevrátili.
V druhé čtvrtině 19. století se stále víc přikláněli k českému národnímu obrození, a to zejména za Františka Arnošta a především Jana Nepomuka Harracha, který se zařadil mezi největší vlastence v řadách české aristokracie.
František Arnošt Harrach
Jan Nepomuk Harrach
Harrachovské hospodaření mělo vysokou úroveň, nezřídka přinášelo průkopnické činy. Lesní hospodaření, sklářství, zemědělství, včelařství jsou toho dokladem. Jedním z důvodů jejich popularity bylo jejich silné sociální cítění. Reformy provedené Aloisem Tomášem Raimundem, posléze Arnoštem Quidem, Františkem Arnoštem a Janem Nepomukem daleko překračují rámec dobových zvyklostí. Dobré hospodaření umožnilo nejen lepší sociální péči, ale také mecenášství. Dokladem toho je řada kostelů. Harrachové se podíleli na činnosti předních hospodářských a kulturních institucí (různé hospodářské jednoty, Matice česká, Muzeum království Českého, Národní divadlo, Moderní galerie). Zapomínat nesmíme ani na průkopnickou podporu turistiky a lyžování nebo jejich zájem o novinky ve stravování.