Dnes vás vezmeme na výlet na Dvoračky, které jsou asi nejznámější boudou západních Krkonoš a mají bohatou historii. První zmínku bychom o boudě našli již v roce 1688, kdy sloužila jako salaš starající se o 50 krav a 80 koz. Počátkem 16. století se většina Krkonoš stala majetkem rodu Harrachů, kteří nechali mezi Huťským a Kozelským potokem vystavět tzv. Velkou boudu sv. Arnošta a Malou dvorskou boudu.
Počátek dnešního názvu Dvoračky je jednoduše odvozen od toho, že bouda patřila panskému dvoru. Harrachové horskou boudu dlouho nevlastnili, již roku 1774 ji prodali. Bouda se dále soustředila na výrobu proslavených krkonošských kozích sýrů, hospodaření, pohostinství a dokonce sloužila i jako sídlo c. k. finanční stráže. Roku 1893 o Velikonocích však vyhlášená bouda lehla popelem, neštěstí si vyžádalo jeden lidský život a zároveň uhynulo 22 krav.
Spáleniště od majitelky odkoupil hrabě Jan Nepomuk a nechal na místě vystavět novou boudu nesoucí název „Gasthaus zur Hofbaude“ (Hostinec u Dvoračky). Hostinec nabízel devět postelí pro hosty, velký sál a prosklenou verandu, kde si mohli hosté pochutnat na místních specialitách jako byl třeba sýr zvaný hořčák (název sám o sobě vypovídá o jeho palčivé a ostré chuti). V zimě od Dvoraček vedla sáňkařská a lyžařská dráha do údolí.
Roku 1921 v rámci pozemkové reformy padly Dvoračky do státních rukou. Stále se však těšily velké oblibě veřejnosti. Boudu navštěvoval průkopník lyžování a turistiky Jan Buchar, bývaly i oblíbeným místem Československé obce sokolské. Volný čas tu před druhou světovou válkou i těsně po ní trávil například prezident Eduard Beneš s chotí.
I my doporučujeme výlet na Dvoračky a Štumpovku s výbornou kuchyní. Sýr hořčák v nabídce již sice nenaleznete, ale doporučujeme nevynechat při návštěvě nepřekonatelné domácí housky.

VIDEO

ZAJÍMAVOSTI:

• Dnešní hotel Štumpovka, kterou majitelé postavili svépomocí ze dřeva z vlastního katru a vnitřní nábytek vytvářeli v domácí truhlárně, je projektovaná Ing. Jiří Dobešem z Jilemnice, který návrh vyprojektoval podle bývalé Labské boudy (přestavěl hrabě Jan Nepomuk Harrach), která vyhořela 6. listopadu 1965 vinou neopatrných řemeslníků.
• Přilehlý horský hotel Štumpovka má neméně zajímavou historii, o jejím osudu si můžete poslechnout třeba ve vyprávění Kristy Bartoníčkové pro Paměť národa zde: https://www.pametnaroda.cz/cs/bartonickova-roz-stumpe-krista-20131005-0
• Po České stezce tudy 19. září roku 1684 procházel průvod tehdejšího královéhradeckého biskupa Jana Františka Kryštofa z Talmberka. Kdo ví, třeba právě na místě, kde dnes stojí Dvoračky, padl jeden ze dvou dvouhrbých velbloudů s nákladem biskupových rekvizit (velbloudy poskytl hrabě Morzin, který je měl jako kořist získat z tábora Turků u Vídně při druhém tureckém obléhání města v létě roku 1683).
• Roku 1883 byl nájemcem Dvoraček Ignaz „Quargnazel“ Gebert, „Tvarohový Nácek“, který vyráběl proslavené krkonošské sýry.
• Bouda byla dobře vybavena pro turistický provoz a rádi se tu scházeli i čeští turisté včetně Jana Buchara. Hrabě si nechal později jednu z místností vybavit krkonošským nábytkem. Dnes je část uložena v Krkonošském muzeu v Jilemnici a zaujme nás především krásně zdobená lidová postel.
• Bouda za druhé světové války dostala německého správce Adolfa Wenzela i nové jméno Hofbaude. Zatímco těsně před válkou sloužila bouda k ubytování mužstva včetně koní při stavbě pohraničního opevnění, za války se Adolf Wenzel pustil do rozsáhlejší přestavby. Po podstoupení Sudet se dostala na území Německa a nebyla součástí protektorátu Čechy a Morava. To se samozřejmě odrazilo i na skladbě návštěvníků.

1892

1900

1900

1901

1907

1914

1930

Dvoračky a Štumpovka dnes