11. února: světový den nemocných a připomínka Karla Boromejského Harracha
11. 2. je světový den nemocných a dnes si připomeneme osobnost, která nemocným obětovala celý svůj život: Karla Boromejského Harracha. Byl natolik uznávanou osobností své doby, že se s ním setkal i samotný Napoleon Bonaparte při obléhání Vídně. Také udržoval blízký vztah s evropskou intelektuální elitou, přátelil se například s Goethem, Hufelandem nebo Jacquinem a zaujal i císaře Josefa II.
Karel Boromejský se narodil ve Vídni roku 1761, jeho rodiče mu předurčili cestu diplomata, na níž nastoupil s velkými úspěchy. Po vystudování práv zaujal císaře Josefa II., který ho v jeho 23 letech jmenoval guberniálním radou v Praze. Vše však nabralo jiný směr, když se zamiloval a jeho rodiče se sňatkem nesouhlasili. Karel nesl neúspěch v lásce natolik těžce, že opustil svou kariéru a vstoupil do řádu svatého Jana. Zařekl se, že celý svůj život věnuje pouze charitě a studiím.
Vystudoval medicínu, stal se uznávaným praktickým lékařem a magistrem porodnictví. Omezil své vlastní potřeby, pohodlí a blahobyt na minimum. Svou pomoc věnoval především chudým, které často navštěvoval v jejich obydlích, platil jim léky, zdarma je léčil a podporoval je i jinak. Na šlechtice z urozených poměrů nevídaná věc, která budila ve společnosti značný rozruch. Pozornost věnoval i vězňům, kterým pomáhal se začleněním. V letech 1805 a 1809, kdy Vídeň obléhali Francouzi, poskytoval péči raněným i umírajícím a pořádal dobročinné sbírky. Právě v těchto letech se setkal i se samotným Napoleonem, se kterým vedl rozhovory.
Zemřel roku 1829 ve věku 68 let. Veškeré své jmění odkázal vídeňským chudinským ústavům. Svému bratru Janovi odkázal cennou sbírku karikatur a kolekci více než 10 000 disertačních prací ze všech oborů medicíny a ranhojičství.
Karel Boromejský byl strýcem zakladatele Hrádku u Nechanic Františka Arnošta z Harrachu. Domníváme se, že z jeho pozůstalosti se do zámeckých sbírek dostala i série obrazů lidských chorob a archetypů, která je v současné době vystavena v zámecké knihovně.
11. 2. je světový den nemocných a dnes si připomeneme osobnost, která nemocným obětovala celý svůj život: Karla Boromejského Harracha. Byl natolik uznávanou osobností své doby, že se s ním setkal i samotný Napoleon Bonaparte při obléhání Vídně. Také udržoval blízký vztah s evropskou intelektuální elitou, přátelil se například s Goethem, Hufelandem nebo Jacquinem a zaujal i císaře Josefa II.
Karel Boromejský se narodil ve Vídni roku 1761, jeho rodiče mu předurčili cestu diplomata, na níž nastoupil s velkými úspěchy. Po vystudování práv zaujal císaře Josefa II., který ho v jeho 23 letech jmenoval guberniálním radou v Praze. Vše však nabralo jiný směr, když se zamiloval a jeho rodiče se sňatkem nesouhlasili. Karel nesl neúspěch v lásce natolik těžce, že opustil svou kariéru a vstoupil do řádu svatého Jana. Zařekl se, že celý svůj život věnuje pouze charitě a studiím.
Vystudoval medicínu, stal se uznávaným praktickým lékařem a magistrem porodnictví. Omezil své vlastní potřeby, pohodlí a blahobyt na minimum. Svou pomoc věnoval především chudým, které často navštěvoval v jejich obydlích, platil jim léky, zdarma je léčil a podporoval je i jinak. Na šlechtice z urozených poměrů nevídaná věc, která budila ve společnosti značný rozruch. Pozornost věnoval i vězňům, kterým pomáhal se začleněním. V letech 1805 a 1809, kdy Vídeň obléhali Francouzi, poskytoval péči raněným i umírajícím a pořádal dobročinné sbírky. Právě v těchto letech se setkal i se samotným Napoleonem, se kterým vedl rozhovory.
Zemřel roku 1829 ve věku 68 let. Veškeré své jmění odkázal vídeňským chudinským ústavům. Svému bratru Janovi odkázal cennou sbírku karikatur a kolekci více než 10 000 disertačních prací ze všech oborů medicíny a ranhojičství.
Karel Boromejský byl strýcem zakladatele Hrádku u Nechanic Františka Arnošta z Harrachu. Domníváme se, že z jeho pozůstalosti se do zámeckých sbírek dostala i série obrazů lidských chorob a archetypů, která je v současné době vystavena v zámecké knihovně.
Zajímavosti:
• Pozoruhodná byla jeho nechuť venkovskému životu, ačkoli ho jeho lékařské povolání denně zavedlo do nejchudších chatrčí na nejvzdálenějších předměstích Vídně, nikdy se nedal přimět k návštěvě lékaře mimo Vídeň. Vysoce postavená dáma, která žila v Hietzingu a která ho nedokázala přesvědčit, aby navštívil její venkovské sídlo, mu poslala zprávu, že zemřela, a že by měl přijet na pitvu, protože jen ve své vědecké horlivosti může ovládnout svou averzi k venkovu.
• V roce 1814 převzal místo primáře v nemocnici alžbětinek. Přijal plat spojený s touto funkcí, ale každý rok posílal klášteru jako dar dvojnásobnou částku
Rychlý kontakt
Nevíte si rady? Nevadí, ozvěte se nám, rádi vám poradíme.