JAK HARRACHOVÉ PŘIVEZLI PRVNÍ ČOKOLÁDU DO ČECH.

Čokoláda v 17. století patřila mezi pochutinu a lék evropské elity. Prvními, kdo čokoládu přivezl do Českých zemí, byli právě Harrachové. Není divu, že se díky svým dobrým stykům se španělským dvorem stali jedním z hlavních distributorů čokolády na český a vídeňský šlechtický dvůr.
V létě roku 1644 na návštěvě u svého přítele v Římě ochutnal čokoládu poprvé pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch Harrach. Sladká a hustá tekutina mu zachutnala natolik, že se rozhodl přivést tuto pochutinu do Prahy a podělit se o nevšední zážitek se svými přáteli. Čokoláda vzbudila takové nadšení, že se stala oblíbenou kratochvílí a arcibiskupova rezidence proslula jako místo, kde se labužníci nad šálkem horké čokolády rádi scházeli. Arnošt Vojtěch podrobil dokonce exotický nápoj různým experimentům, zkoumal třeba její léčivé účinky za odborného dohledu svého lékaře.
Jeho synovec se svou manželkou (Ferdinand Bonaventura a Johanna Teresie z Harrachu) byli zase předními distributory a znalci čokolády na Vídeňském dvoře. Exotický nápoj si oblíbili již ve Španělsku, kde se seznámili a vzali. Johanna zde působila jako dvorní dáma a Ferdinand jako diplomat. Johanna si dokonce milovaný šálek čokolády dopřávala každý den k snídani. Byla též velkou sběratelkou receptů na tu nejlepší směs lahodné tekutiny. Svými novými recepty ráda ohromovala přátele, které zvala na výplody svého kulinářského umění. Snad i díky ní obsahovala knihovna Harrachů všechny známé spisy o čokoládě té doby. Roku 1677 do dopisu napsala: „Dnes jsem si dala španělskou čokoládu a chutnala tak dobře, že jsem si připadala jako v nebi."
Harrachovský palác ve Vídni se stal klíčovým místem pro milovníky čokolády. Ferdinad Bonaventura ji nechával přivážet ze Španělska, kde jeho kontakty čekali v přístavech na lodě se vzácným nákladem. V dopise si jednou svému strýci stěžoval, že už mu skoro žádná čokoláda nezbyla, protože za ním všichni chodí a žádají ho o část jeho zásob. Z jeho účtů také vyplývá, jak moc drahá taková čokoláda byla. Podle údaje z roku 1674 nechal ve Španělsku vyrobit cca 3,5 kg čokolády, což ho přišlo na skoro 5400 reálů. Pro srovnání, za malbu od El Greca zaplatil ve stejné době 450 reálů! Což dokazuje, že Harrachové opravdu za delikatesu utráceli hotové jmění.

Zajímavosti:

• „Čokoláda je duší žaludku“ - takto popisovali oblíbenou pochutinu dobové knihy. Čokoláda však nebyla pouze oblíbeným dezertem, ale i významným lékem. Doktoři své doby o ní psali: „Konzumovaná po jídle podporuje trávení. Je vynikajícím tonikem pro staré a slabé lidi a prodlužuje život, posiluje mozek a intelekt, pomáhá léčit bolesti hlavy. Každodenní konzumace chrání před morem a epilepsií.“ Takže až budete hledat výmluvu, proč si dopřát sladké pokušení, vězte, že vás ochrání před morem. ?

• Ne však všichni v 17. století byli z novinky nadšeni. Zatímco někteří ji chválili jako všestranný lék a delikatesu, jiní varovali před přílišným požitkářstvím nebo ji ostře odmítali. Italský teolog Giuseppe Girolamo Semenzi tvrdil, že takové obžerství přehřívá krev a mění lék v jed. Španělský jezuita Jasé de Acosta zase řekl, že pěnivý nápoj vyvolává nevolnosti. Nejbizarnější příběh pochází z korespondence paní Savinge, která napsala své dceři, že: „Markýza de Coetlogon vypila během těhotenství tolik čokolády, že porodila malého chlapce černého jako ďábel, který zemřel“.

• Vzrůst obliby čokolády dokládají i záznamy, ve kterých nacházíme informaci, že mezi lety 1650-1770 vzrostl export kakaa z Nového Španělska do Evropy z 28 tun na 3000 tun ročně.

• Po celé 17. století se však milovníci čokolády z řad rakouské aristokracie museli spoléhat na osobní kontakty a neformální sítě, aby ukojili svou touhu po exotickém nápoji. Profesionální obchodníci převzali obchod s čokoládou nejdříve v osmnáctém století. První výrobci čokolády zahájili svou činnost kolem roku 1725 a jejich počet se v průběhu století neustále zvyšoval. První tabulkové čokolády se však svět dočkal až v polovině 19.století. Pro veřejnost však tato lahůdka byla pouze nedosažitelnou legendou až do století dvacátého.

VIDEO

kardinál Arnošt Vojtěch Harrach